prefekt, rytíř, Arny
Thomas Gawain Tomáš Faramirus
ex Castorum ab
Trilobitae della
Prage Pán ze Stínu Spis
Merlinský Úvod Zápisky
poznamenané z dob
Artušských a Merlinských (tábor 2006)
psané jednoduchou archaičtinou,
vyzvednuté ze zapomnění. Nejsou, samozřejmě,
přesné, ale jsou takové, jak jsem
je onehdy na táboře napsal. V zápiscích
svých jsem také poznamenal pouze
příchod Merlinův, přípravu na trh, soupis
dovedností a štvací zprávu. Nicméně,
„Beati monoculi in terra caecorum.” – Blažení
jednoocí v zemi slepých. Jejich
plné přepsané, bez úprav, znění:
kapitola
prvá: Posel Po poledni k nám dorazil posel.
Ptal se po lidu Stříbrného potoka.
Když všechen lid se shromáždil, dodatečně jmenován
byl Stoupus starostou a byla
mu předána neznámá listina. Stoupus obdržel
ještě jisté zprávy od posla a posel
odběhl. Pak jsme se na Stoupusův návrh přesunuli do
Jídelního sálu, Stoupus
zlomil pečeť a četl:
Po přečtení
zprávu nechal
kolovati a pokračoval. Podle něho, posel říkal,
že další zpráva na nás čeká tam,
„kde je suchá tráva pod střechou.“ Hledali
jsme různě, neúspěšně. Pak nás stařčet Žroutus
přivedl na nápad. Seník. Uvnitř jsme našli plachtu, přesněji
stan a váček s nuggety. Stan vzal
do rukou svých Thomus, váček pak Stoupus, vrátili
jsme se zpět do Jídelního
sálu. Napřed byl za přítomnosti všech rozbalen
měšec, napřed nic zvláštního,
pak ale přehrabováním se nalezli jsme vzkaz
opatřený Merlinovou pečetí. Zněl:
„Na výlohy“ (na výdaje). Pochopili jsme.
Merlin posílá nám pro sebe stan, jenž
postavit mu máme a finanční obnos na stavbu. Rozdělili jsme se do čtyř pracovních
čet, první pod vedením Žán Pola má
obstarávat kolíky na stavbu, druhá pod
vedením Thomuse má připraviti stan, aby
odpovídal kvalitě návštěvy, další
vedené Stoupusem a Timoslavem se staraly o
výzdobu stanu. Trvalo to dlouho. Stavba trvala dlouho.
Výsledek byl však pěkný.
V postaveném stanu bylo jedno, ovšem masivní
křeslo, s opěradly. A
květinová výzdoba. Vchod do stanu pak byl lemován
kameny, které zakončeny
vpředu byly kapradím. Ještě před kapradím byly dvě
misky pro oheň. Takto jsme
očekávali Merlinův příchod. Domluvili jsme se na uvítacím
rituálu také. Thomus že půjde
v doprovodu čtyř dívčin Merlinovi a procesí jeho
naproti. Dívčiny po jeho
ruce levé byly Markéta a Terezie, a po pravé Lucie
a Kristýna. Všechny dívčiny,
že budou mít v ruce květiny, také stanoveno bylo, že
po úvodní řeči Thomusově
Merlinovi květiny předají. Tak domluveno bylo a připraveno bylo.
Jasnozřivec Když hlídky naše
ohlásily příchod
Merlinův, vypravil se Thomus Merlina Jasnozřivého vítati.
Obě procesí se
přibližovala, až se Merlin se svým procesím a Thomus se
svým procesím
zastavili. Vteřinu jednu nepatrnou ticho bylo. Poté předstoupil
Thomus,
poklonil se Merlinu tojť a řekl předem připravenou větu
uvítací: „Buď zdráv a
vítej mezi lidem potoka Stříbrného.“ Načež
dívčiny přiskočili do pokleku
k Jasnozřivci a květiny mu podávaly. Merlin květiny přijal
od jedné,
druhé, pak i od třetí a čtvrté. Jasnozřivec se na
květiny zahleděl, poté se
otočil a do rukou spanilé dívčině květy vložil. Pak se otočil opět k davu.
Jasnozřivec přehlédl dav svýma jestřábíma
očima, po té sekundě, poděkoval
hlubokým hlasem za uvítání a vznesl
požadavek, abychom se odebrali do jeho
budoucího stanu. Dav se otočil a šel směrem
k přichystanému stanu. Dav
však šel pomaleji, nežli Merlin s doprovodem.
Vítající Thomus si to
uvědomil a pronesl do ticha požadavek: „Uvolněte cestu!“
Dav se okamžitě
rozestoupil a nechal Merlina projít. Když Merlin do stanu vešel, lid
neodvážil se za ním jíti. Až Stoupus po
pravé straně a Thomus po straně levé
vešli do stanu, poklonili se Merlinu a přistoupili ke stěně.
Takto přicházeli
další se klaněti a stavěti až celý stan byl
zaplněn lidmi. Merlin promluvil: „Já vám
děkuji
za tento vskutku krásný příbytek.“ Odmlčel
se. „Avšak něco mu chybí,“ řekl,
pokynul dívčině a ta pochodeň donesla. „Ale ani
sebekrásnější příbytek
nezastaví onu tmu, která se rozprostírá nad
Ostrovy.“ Opět se odmlčel. „Kdo všechno
tento příbytek stavil?“ otázal se. Této
příležitosti se hned uchopil Thomus
s odpovědí: „Stan byl postaven všemi pažemi,
jek stálo v dopise.“
Merlin shlédl Thomuse a opět praví: „Takže jste můj
dopis dostali...“ „Ano,“
odpověděl kdosi. „Všichni jste stavbu stavěli a to
dobrovolně?“ otázal se opět
Merlin Jasnozřivý. Ihned Thomus vznesl řeč: „A´t se
postaví ten, který byl ke stavbě donucen!“ Těch
několik málo jedinců
postavených si sedlo a zavládlo ticho, však
přerušeno Jasnozřivcem: „To jsem
rád, že jste přístřešek tento stavěli
všichni dobrovolně. A nyní, dříve než vám
s mými herci ukáži temné pasáže
z našich dějin, nechce se někdo na
něco zeptat?“ Nikdo. „Ani ty,
nejmenší?“ otázal se on Alžběty.
„Ne,“ odpověděla
dívčím hlasem Alžběta. „Dobrá tedy,“
pokračoval Merlin, „Odebereme se nyní ven,
kde vám moji herci zahrají ony smutné
pasáže našich dějin.“ Vyšli jsme tedy s poklonou
ze stanu a Merlin vedl nás ke stanu jinému, stanu,
v němž spává
Mongoloidní obyvatelstvo. „Usaďte se vši kolem tak,
abyste viděli toto místo!“
Všichni se usadili a představení začalo. KapitolA tŘeTí: Strachy Na pódiu se
procházel jakýsi muž
chrabrého vzhledu. Merlin vypravoval: „Artuš
král se procházel za chladné noci
lesy a lukami,“ ze stanu vyběhla herečka
s bílým obličejem a pokrývkou kol
těla. „Neustále jej však sváděla zlá
víla Morgana (herečka nadbíhala Artušovi),
ten ji však jako pravý rytíř vždy odmítl a
nenechal se svést. (herečka Morgany
neustále nadbíhala králi, král se
však otočil pryč od ní) Morgana měla zlost na
krále a proto se proměnila v právoplatnou
Artušovu manželku.“ Morgana šla vykonati mocné
čáry do stanu, ze
kterého posléze vystoupila svůdná dáma
tmavých loken, přistoupila ke králi a
král před ní padl na kolena a náruč svou otevřel.
Na pódiu seděl Mordred a kol něho
stály chrámové
kameny. Všude zde se
rozezněl hluboký chrámový
nápěv. Přišla Morgana a začala Mordreda
potírat červenou mastí. Merlin vypravoval: „Mordred tedy byl
určen k zhoubě všeho, jeho matka
mu potírala tělo mastmi různými, ba dokonce
nešetřila ni vlastní svou krví.“
Morgana je dopotřela a Merlin opět: „Já vám herci
děkuji.“ Nyní přesuli jsme se nedaleko kruhu
z kamenů.
Herci se přeměnili ve vesničany a v rukách třímali
rádoby husitské zbraně
a proti nim stál Mordred. Merlin: „Mordred pobíjel
vesničany, vraždil jednoho
po jednom, až jsem se na to nemohl déle na toto dívat a
vstoupil jsem do děje.“ Mordred namířil mečem na
bezbranného vesničana,
proklál jej a v tu ránu mu Merlin kouzlem ze
své hole meč vyrazil a dalším
kouzlem jej přitlačil k zemi. „Ovšem neměl jsem to
srdce jej zabít,“ a tak
se obrátil na něho a zařval: „Zmiz,
bídníku!“ Mordred uprchl. Pokračoval Merlin: „Vyhnal jsem
Mordreda, ale on
se vrátil a se svými druhy pod rouškou tmy
zaútočil na na prastarý kamenný kruh
držící pohromadě základy našeho
ostrova.“ Naše oči se obrátily ke kamennému
kruhu. Tam se blížil Mordred se svými druhy,
přiblížil se ke kruhu a celý jej
zničili. I pochodeň zhasli. Merlin na závěr poděkoval hercům a
vyzval nás
k návratu zpět do stanu. Před jeho příchodem
zapálil Stoupus ohně u
vchodu, takže osvětlil noc. Když všichni ve stanu byli, zeptal
se Jasnozřivec,
zda chceme bojovati proti Mordredovi, že se nás přeptá
ještě ráno, a že mužem
jít. Kapitola čtvrtá: Příprava
na trh Druhého dne přišel za
námi Merlin a sezval si nás
v stan. Prohlásil, že má pro nás dvě
zprávy. Obě spíše lepší. Ta
první, že
odpoledne následujícího dne přijede do osady
kupecká karavana. Bylo by tedy
dobré něco vyrobyti, u kupců to pak vyměniti za cosi
jiného. Ta druhá pak je,
že odpoledne tohoto dne budou procházeti v blízkosti
tábora stoupenci
Mordreda, a že by bylo dobré zjistiti polohu jejich
tábora, co nesou a vše
možné o nich. Tak nám poradil a ještě prozradil nám, že v Jídelním sále jsou pomůcky ke krasovýrobě. Lid veškerý, těch kromě stavitelů opevnění (brány) až do poledního pohoštění vyráběl směnící předměty.
Soupis dovedností
Kapitola šestá: Štvací zpráva
|