Farao (traditional/D.
Vančura)
D
G
D
1. Jen havý písek,havá pouš
a havý vzduch tam byl,
G D
pod havým sluncem chudý
lid a řeka jménem Nil.
G
C G D
Ti lidé byli otroci, nad
nimi karabáč stál,
nad karabáčem velekněz a
nade všemi král.
D
G
A D
2. Říkali mu FARAO a byl
tak vysoko,e nevrhal ani stín,
G A
D
zato měl sýpky, sklepy,
zlato a lesklá těla otrokyň.
Říkali mu FARAO a ten kdy
rukou hnul,
G A
D
duněly bubny
k obřadům,
G
A D
tančily kněky, hlavy
padaly,to aby nepad jeho trůn.
D
A
REF. Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád,
A D
nechtěl ho nikomu dát, to
na ádnej pád.
3. Říkali mu FARAO a musel
všechno mít,
to víme z dávných
knih,
jeho vojska by nikdo nepřehlíd,
kdyby šel týden kolem nich.
Říkali mu FARAO a
z kníat pozemských
ten nejmocnější byl,
a jeden člověk hlavu zdvih
a jeho vůli se postavil.
Říkali mu MOJÍŠ a měl tu
výhodu,
e se nebál o svou moc,
svému lidu slíbil svobodu a
k útěku zvolil noc.
REF. Měl Mojíš svobodu rád, měl rád, měl rád,
nechtěl se svobody vzdát,
to na ádnej pád.
4. Říkali mu MOJÍŠ, a jako
lodivod
vedl k moři národ
svůj,
za ním se vojsko dalo na
pochod a Farao volal: „Stůj!“
Co udělal MOJÍŠ? Holí udeřil,
za ním se zdvihl mocný val,
na jednom břehu Mojíš byl
a na druhém zuřil král.
REF. Svůj trůn měl Farao rád ...
5. Jen havý písek, havá
pouš a havý vzduch tam byl,
pod havým sluncem chudý
lid a řeka jménem Nil.
Ten příběh dávno odvál čas,
jen krále neodvál,
kus Mojíše je v kadém
z nás, tak jak to bude dál?
- 45 -